Pedal Project

Velodrom Na Třebešíně, Praha 10

13.09.2010

Ve skrytu uliček nedaleko Nákladového nádraží se ukrývá jeden z nejvýznamnějších velodromů u nás. Ovál Třebešín dnes dlouhý 333 metrů patří ke zlatému fondu domácí cyklistiky a svou historií se může rovnat s důležitými evropskými velodromy.

 

Ovál na Třebešíně však nebyl od počátku dlouhý 333 metrů a dokonce slavná série závodů Framar, která je s tímto závodištěm neodmyslitelně spojena, se jela ještě tři roky před samotným dokončením závodní dráhy. Závody totiž založil cyklistický nadšenec a majitel velkoobchodu s barvami Františk Martínek (odtud název Framar) již v roce 1938. Ovál na Třebešíně byl pak dokončen o tři roky později ve válečném roce 1941. Říkáte si, kde se ale jezdilo před tím? František Martínek byl v tomto hledisku velký vizionář a symbolicky předstihl současné pouliční závody fixed-gear, když právě v roce založení svého závodu, pořádal jízdu přímo v ulicích na pražské Pankráci. Dráhové závody se pak přesunuly tam, kam patří, až v roce 1941. Od té doby se slavný závod Framar, kterého se nejednou zůčastnili olympíští vítězové a mistři světa, jezdil zpočátku na 400 metrů dlouhém oválu, který byl později přebudován právě na současných 333 metrů. Od čtyřicátých let se zde nekonaly jen závody série Framar, ale též pravidelné šestidenní, mistrovství republiky, ale i další velké závody, na nichž padaly i významné domácí rekordy. Třikrát zde byl překonán republikový závod v hodinovce. V roce 1944 se o něj postaral Svoboda a v roce 1947 a 1952 zase Jaroslav Cihlář. Ten poslední měl hodnotu 42, 111 km za hodinu. Dnes už s úsměvem a lítostí můžeme ale vzpomínat i na legendární jízdu na 100 km Karla Randáka. Ten při ní dokonce překonal nejlepší světový rekord. Avšak díky špatné časomíře a chybě rozhodčích, nemohl být rekord zapsán. A ještě aby toho nebylo málo, tak se prý Randák při své jízdě hlasitě dožadoval svačiny. Díky špatné dietě, kterou mu před pokusem předepsal jeho dietolog, musel uprostřed jízdy svačit housku se salámem. Podobné úsměvné historky souvisejí i s pravidelnými chrtími závody na travnaté ploše uvnitř velodromu. Chrti zde běhaly za přivázanou kůží, kterou si jednou upevnil za kolo i některý z cyklistů a protahoval prý chrty rovnou na betoně. Na Třebešíně se též konaly pravidelné čtvrteční či úterní jízdy amatérů. Každý týden se zde scházelo okolo padesáti jezdců, kteří pak byli ale v průběhu času vytlačeni čím dál početnější stájí profesionálů pražské Dukly. Možná by stálo za to pravidlené amatérské čtvrtky zase zavést...

 

Po roce 1989 se na Třebešíně konalo též mnoho burz s cyklistickým materiálem. Ne jedné z nich též představil poprvé v Čechách dovozce Michal Vokolek americkou značku Cannondale, která byla u nás tehdy žhavou senzací. Velodrom na Třebešíně tak představuje v každé své periodě jedno z nejdůležitějších míst domácí cyklistické historie.

Pedal Project © 2010. Webdesign by rybaak.cz